Františkovy Lázně
Nejmenší, zato však velice půvabné lázeňské středisko náležející k trojici proslulých západočeských lázní. Byly založeny r. 1793 rakouským císařem Františkem I. v oblasti rašelinových polí a vývěru léčivých minerálních vod jako první bahenní lázně na světě. Prostírají se v rovinatém terénu o nadmořské výšce 450m v těsné blízkosti hranic se SRN (6 km), obklopeny rozsáhlými parky anglického a francouzského typu a mají mírné podhorské klima. Pro čistotu a kompaktnost architektonického stylu jsou považovány za nejlépe zachované klasicistní lázeňské středisko Evropy. Kombinace žluté, okrové a bílé barvy fasád lázeňských domů se zelenou na okenicích, balkonech i parcích navozuje atmosféru přímořských letovisek Francouzské Riviéry. Symbolem Františkových Lázní je bronzová socha malého chlapce („Františka“) s rybou, jehož pohlazení má podle pověsti magický vliv na plodnost žen. K léčebným procedurám se využívá 12 z celkem 24 zdejších minerálních pramenů, dále rašelina unikátního složení a přírodní plyn.
K tradiční léčbě náleží
- nemoci srdce a cév
- gynekologická onemocnění včetně neplodnosti
- onemocnění pohybového aparátu (revmatismus)
Historie
Vznik lázní je spojen s hlavním pramenem, tzv. Chebskou kyselkou (dnešní Františkův pramen), využívanou místním obyvateli od počátku 15. století. V 17. století začaly být účinky pramene vědecky zkoumány a o chebské kyselce se začalo hovořit jako o nejúčinnějším prameni na světě. Sjížděl se k němu „velký svět“ šlechty, s nadějí na vyléčení své neplodnosti sem zavítala např. také francouzská královna Anna, manželka Ludvíka XIII. V 18. století nechal osvícený chebský lékař, dr. Vinzenz Bernhard Adler, pramen vyčistit a postavit nad ním první pavilon. Se souhlasem rakouského císaře Františka I. pak inicioval plán řešení lázní a r. 1792 započala pod vedením zemského stavitele, abbé Tobiase Grubera, plánovitá výstavba lázeňského střediska. První lázeňská sezóna oficiálně proběhla v r. 1793, doktor Adler byl jmenován hlavním lázeňským lékařem a zároveň ředitelem, byly objeveny další léčivé prameny a přírodní léčebný plyn. Na počest císaře byly lázně nazvány Kaiser Franzensbad. Zájem hostí prudce stoupal a výstavba honosných lázeňských domů, společenských salonů, léčebných pavilonů, kolonád, divadla i církevních staveb rychle pokračovala. V roce 1865 vzniklo železniční spojení přes Cheb dále na západ a město se stalo proslulým svým exportem minerální vody do celé střední Evropy.
Minerální voda byla luxusním nápojem a lékaři doporučovali její pití při chůzi, přímo u pramene (na lázeňském korze za doprovodu lázeňského orchestru) a také kombinaci pitné kůry se slatinnými či železitými koupelemi. Projímavé a močopudné účinky vod daly vzniknout rozsáhlé síti veřejných toalet (na jejich provozování se již tehdy vypisovala výběrová řízení); bohatší hosté si pronajímali toalety na celou léčebnou kúru pouze pro sebe. Doporučoval se také v rozumné míře tanec a společenská zábava, avšak po 22. hodině musel být již dodržován noční klid. Díky poklidné atmosféře si do Františkových Lázní přijížděla často na tzv. „Nachkur“ (dodatečnou léčbu) odpočinout velká společnost unavená bouřlivým společenským životem v Karlových Varech či Mariánských Lázních. Lázně byly velmi vyhledávány také dámskou klientelou, neboť pouze lázeňský pobyt mohly dámy v té době absolvovat samy. Úspěch v léčbě ženských chorob měl výtečný zvuk v celé monarchii. Lázně se staly významným evropským kulturním centrem, opakovaně se zde léčila řada slavných literátů, hudebních skladatelů i politiků (J.Strauss, J.W.Goethe, L.van Beethoven, F.Chopin, B. Němcová, F. Schiller, kníže Metternich, generál Blücher-vítěz nad Napoleonem, aj.)
Svůj unikátní architektonický ráz a typickou lázeňskou atmosféru přelomu 19. a 20. století si Františkovy Lázně uchovaly až do dnešních dnů. Komplex přírodních léčivých zdrojů a historická elegance jsou však doplněny o moderní balneologické metody, rehabilitaci, wellness a komfortní prostředí pro všechny lázeňské a hotelové hosty.
