Karlovy Vary
Největší a neproslulejší české lázně disponují vším, co blahodárně působí na tělo i duši. Jsou charakteristické výskytem horkých minerálních pramenů, jedinečnou lázeňskou architekturou, množstvím kolonád a přírodních krás. Svou přízeň jim věnovali příslušníci významných šlechtických rodů, osobnosti evropské kultury i bohatí měšťané. U pramenů se vedla důležitá politická jednání. Architekt Le Corbusier nazval Karlovy Vary sletem dortů, básník Goethe šachovnicí Evropy a přírodovědec Humboldt briliantem ve smaragdové obrubě.
Po celá staletí se zde léčí
- onemocnění zažívacího traktu
- nemoci metabolické (včetně diabetu)
- onemocnění pohybového aparátu
Historické jádro města se rozkládá v údolí řeky Teplé a je obklopeno zalesněnými kopci s řadou vycházkových tras, vyhlídek a restaurací. Nadmořská výška se pohybuje od 370 do 650m, klima je podhorské. Teploty minerálních vod dosahují až 73 ⁰C (Vřídlo), k léčebné terapii je v současnosti využíváno celkem 16 z celkem 76 termálních pramenů. Vzdálenost od Prahy 130 km, hranice se SRN cca 40 km.
Historie
Léčivé účinky horkých pramenů byly písemně zaznamenány již ve 14. století, kdy také bylo lázeňské město za panování Karla IV., českého krále a císaře římského, kolem r. 1349 založeno. Podle romantické pověsti objevil král horké prameny během svého pobytu na nedalekém hradě Loket, když se spolu se svou družinou a smečkou loveckých psů vypravil do blízkých hvozdů na lov jelena.
Léčebná terapie se v průběhu staletí měnila. Ve středověku se kladl důraz na mnohahodinové koupele v teplé minerální vodě. Věřilo se, že teprve „otevřenou kůží“ mohou z těla uniknout choroby. Pitná kúra byla zavedena až v 16. století z iniciativy osvíceného lékaře Václava Payera. V 17. Století se doporučovalo vypít denně 50 – 70 koflíků termální vody. Až ve století 18. zavedl doktor Jan Becher vyváženost pitné a koupelové kúry, pití termální vody přímo u pramene a pohybovou terapii (vycházky). Rozvoj lázeňství byl několikrát ohrožen řadou živelních katastrof a válečných konfliktů - povodněmi, rozsáhlými požáry i třicetiletou válkou. Prosperitu však podpořily nově se rozvíjející řemeslné obory, především puškařství, cínařství, jehlářství a nožířství.
Konec 18. a počátek 19. století znamenaly sílící proud klientely, která získávala stále více mezinárodní charakter. Město zavedlo železniční spojení se zahraničím a úspěch přinesla také v r. 1860 zahájená léčba cukrovky. Součástí karlovarské lázeňské společnosti byli zástupci ruské, polské a saské šlechty i členové panovnického rodu Habsburků. Velkou propagaci představoval opakovaný pobyt ruského cara Petra Velikého. Finanční dotace i podporu vídeňských úřadů přinesl městu také pobyt císařovny Marie Terezie. Vedle aristokracie si lázně oblíbila rovněž evropská kulturní elita (Goethe, Chopin, Gogol, Schiller, Beethoven, Paganini, Wagner, Liszt, Brahms, Grieg, Dvořák a řada dalších) a bohatá měšťanská klientela, ale také politici a diplomaté. V r. 1819 se Vřídlo stalo dějištěm významné ministeriální konference, které předsedal rakouský kancléř, kníže Metternich. V této době prožívaly Karlovy Vary svůj „Zlatý věk“ a staly se nejslavnějším lázeňským místem Evropy. Svědectví o významných návštěvnících zůstalo do dnešních dnů zachováno v seznamech lázeňských hostů, tzv. Kurlistech.
Architektonický ráz města se postupně několikrát proměnil. Původní gotická zástavba s městskými hradbami, branami a dominantním loveckým hrádkem Karla IV. na skále poblíž Vřídla byla během bouřlivého stavebního rozvoje přes baroko a renesanci nahrazena typickou lázeňskou klasicistní a empírovou zástavbou. I ta byla později setřena novou výstavbou v duchu historismu a secese. Vznikly komfortní lázeňské domy s bohatou štukovou výzdobou, společenské budovy (Poštovní dvůr), luxusní hotely (PUPP, Imperial), veřejné lázně (např. Mlýnské lázně, Císařské lázně, Vřídelní sál) a kolonády. Početná mezinárodní klientela iniciovala rovněž vznik církevních staveb (včetně anglikánského a pravoslavného kostela a židovské synagogy). Výběr lázeňské taxy a export vřídelní soli přispěl k výstavbě honosného městského divadla. Nejvýraznější stopu na stavebním rázu lázní zanechali stavitelé F. Fellner a H. Helmer, kteří pro Karlovy Vary vyprojektovali na 20 významných budov v duchu vídeňské architektury.
K tradičním karlovarským symbolům patří především gejzír Vřídla, produkty z karlovarské vřídelní soli, bylinný likér Becherovka, křišťálové sklo značky Moser, vyhlášený porcelán, karlovarské oplatky a socha kamzíka na výšině Jelení skok.
