Mariánské Lázně

Druhé největší české lázně, označované pro svou přírodní krásu za perlu Slavkovského lesa, jsou pozoruhodné především výskytem mimořádného množství léčivých pramenů rozdílného složení na malém teritoriu. V Mariánských Lázních a jejich nejbližším okolí vyvěrá celkem 100 léčivých pramenů. Bývají proto často označovány přívlastkem „pokladnice léčivých minerálních vod“. Jsou položeny v nadmořské výšce 630 - 750m, obklopeny nádhernou přírodou CHKO Slavkovský les, mají podhorské klima a vynikající kvalitu ovzduší. Vzdálenost od Prahy cca 170 km, na hranice se SRN cca 30 km.

K hlavním léčebným indikacím náleží

  • onemocnění pohybového aparátu (vč. poúrazových stavů)
  • onemocnění ledvin a močových cest 
  • poruchy látkové výměny (vč. obezity)
  • netuberkulózní nemoci dýchacích cest
  •  onkologické nemoci

 

Historie

Léčivé účinky pramenů byly místním obyvatelům známy již ve 13. století, první oficiální lázeňská sezóna byla však ještě v provizorních podmínkách oficiálně zahájena až v roce 1808 zásluhou lékaře premonstrátského kláštera v Teplé, dr. Jana Josefa Nehra, který jako první systematicky zkoumal jejich účinky. V roce 1812 vznikla pak z rozhodnutí pokrokového opata téhož kláštera, Karla Kašpara Reitenbergera, na území vlastněném premonstráty samostatná obec „Marienbad“. Dalších 10 let proběhlo pak ve znamení mohutných investic do výstavby lázeňských domů, pavilonů pro jímání a pití pramenů a zejména kultivace do té doby bažinatého a nepřístupného terénu. Zahradní architekt Josef Václav Skalník vtiskl vznikajícímu městu svým unikátně navrženým systémem navzájem propojených zelených ploch se zachováním původních krajinných prvků ráz anglických parků, jejichž typický charakter se zachoval dodnes. V roce 1808 byly Mariánské Lázně povýšeny na veřejné lázeňské místo - „Kurort“ a sílící proud lázeňských hostů si v následujících letech vyžádal stavbu luxusních hotelů a obchodů, kolonád, budov pro podávání léčebných procedur, rozšíření dopravního spojení (železniční spojení s Prahou a Vídní) a rozvoj související infrastruktury. Přítomnost mezinárodní klientely dala vzniknout také řadě významných sakrálních objektů - kostelů římsko-katolického, evangelického, anglikánského, ortodoxního a židovské synagogy. Lázeňská architektura nese převážně prvky klasicistní, novorenesanční, secesní (lázeňské domy) a pseudobarokní (hlavní kolonáda) s romantizujícími prvky četných altánů, pavilonů a vyhlídek. Vznikaly čítárny (Zeitung-Lesecabinets), společenské salóny, stálý lázeňský orchestr, městské divadlo a byly položeny základy budoucích hudebních festivalů.

Koncem 19. století se již Mariánské Lázně řadily k nejznámějším lázeňským střediskům Evropy a jejich návštěva patřila, zejména mezi aristokracií, k dobrému společenskému tónu té doby. Roku 1905 zde bylo z podnětu anglického krále Edwarda VII. ve skotském stylu založeno první golfové hřiště v Čechách; král se také stal prvním členem golfového klubu. 

V letech tzv. zlatého věku Mariánských Lázní (1870 – 1914) přijížděli k léčivým pramenům významní představitelé panovnických domů, vysoké aristokracie, kultury, vědy i bohatých měšťanských rodin. V pečlivě vedených seznamech lázeňských hostů, tzv. Kurlistech, najdeme anglického krále Edwarda VII., rakouského císaře Františka Josefa I., ruského cara Mikuláše II. či prince Friedricha Saského.  Mariánské Lázně poctili návštěvou rovněž J. W. Goethe, T. A. Edison, S. Freud, M. Twain, J. Strauss, H. Ibsen, N. V. Gogol, F. Chopin, R. Wagner, F. Kafka, M. Gorkij, F. Nietsche, A. Dvořák a dlouhá řada dalších.

Svůj jedinečný ráz si Mariánské lázně uchovaly dodnes, když zejména po roce 1990 je akcentována podpora historické atmosféry lázní doplněná o moderní metody lázeňské terapie včetně bohaté nabídky relaxačních, rekondičních a wellness programů, zdravého životního stylu a zkrášlující péče.

 www.marianskelazne.cz